Dopis biskupa Františka Václava Lobkowicze věřícím diecéze
Milovaní bratři a sestry,
okolnosti života církve v naší vlasti, spojené se zpolitizováním a soustavným
zpochybňováním Zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými
společnostmi, mne přivádí k napsání tohoto otevřeného dopisu. V něm bych
Vám rád nastínil situaci, ve které se v současné době jako diecéze nacházíme.
Na prvním místě chci uvést, že není mou největší starostí,
jak dopadne celý proces vydávání majetku a hmotného zabezpečení života naší
diecéze. Jsem si vědom, že jsme v Božích rukách, a ať již přijde v budoucnu
cokoliv, nic nás neodloučí od Boží lásky projevené v Ježíši Kristu, našem Pánu.
Mou největší starostí je, zda a jak je hlásáno evangelium. Zda jsme živým lidem
Božím a zda naše vztahy jsou obrazem lásky Boží. S vděčností Bohu slýchávám,
že na mnoha místech tomu tak je, a s bolestí přemýšlím, jak věrně a svědomitě
konat svou pastýřskou službu v situacích, které volají po nápravě. Všem, kteří
žijete poctivě podle víry, kterou jste přijali jako největší dar, chci vyjádřit svou
bratrskou úctu a povzbuzení.
Nemohu opomenout, že naše diecéze se nachází v oblasti, kde je jednou
ze zásadních otázek problém sociální spravedlnosti. Církev nemůže zůstat stranou
a je třeba mít stále na paměti, že naše láska k Bohu se poměřuje naší citlivostí
vůči hmotné i duchovní chudobě našich spoluobčanů. Děkuji za službu diecézní
charity i oblastních a farních charit, které jsou konkrétním naplněním služby
lásky potřebným. Děkuji všem církevním školám, které se snaží formovat své
žáky prostřednictvím hodnot, které nabízí křesťanství.
Další oblastí, která přináší specifické nároky, je rozmanitost naší diecéze. Není
lehké reflektovat různost podmínek, v nichž naše místní církev žije a působí.
Od tradičních oblastí, až po oblasti jednoznačně misijní. Od městských farností
se svou anonymitou, přes ryze vesnické farnosti s bohatstvím kulturního
i společenského obecního života, až po vysídlené vesnice Sudet, kde je jen pár lidí
a život tak náročný. Od hustě obydlených oblastí průmyslové aglomerace táhnoucí
se od Ostravy po Třinec, až po náročný život v malebných horských oblastech
Beskyd a Jeseníků. Nemohu opomenout nároky několika desítek dvojjazyčných
farností. A takto bych mohl ještě dlouho pokračovat. To vše činí mou pastýřskou
službu velmi náročnou, a proto chci poděkovat svým spolupracovníkům na díle
pro Boží království, kněžím, jáhnům i laikům.
Je pochopitelné, že důležitou oblastí mého uvažování jsou otázky související
s majetkovým vyrovnáním a samofinancováním církve. Od přijetí zákona
o majetkovém vyrovnání už uplynul víc než rok a v naší společnosti neustávají
diskuze o tom, zda je majetkové vyrovnání přiměřené nebo dokonce, zda je
zákonné. Církev byla během tohoto období mnohokrát obviňována z hamižnosti
a nejrůznějším způsobem očerňována, často s využitím polopravd a lží. Velmi by
mne mrzelo, kdyby tyto informace ve Vás vyvolávaly neopodstatněnou nedůvěru
a podezření. Proto Vás chci nyní seznámit s tím, jak se majetkové narovnání
dotkne naší Ostravsko – opavské diecéze.
Financování církve do roku 2012
Stát, který po roce 1948 církevní majetek zabavil, nám z části výtěžku z tohoto
majetku dával peníze na platy zaměstnanců církve a částečně na ostatní provozní
náklady. Pád komunistického režimu, od něhož letos uplyne už 25 let, přinesl
svobodu celé společnosti a také církvím. Nicméně fi nanční závislost církví na státu,
zavedená totalitním režimem, zůstala a nadále ovlivňovala život církve. Kromě
platů a příspěvků na provoz jsme dostávali od státu příspěvek na opravy budov. Při
celkovém počtu 565 kostelů a kaplí spolu s 246 farními budovami, které v diecézi
máme, byla průměrná roční částka na jednu budovu necelých 1000 Kč. Jen díky
štědrosti věřících i mnoha dárců a díky dotacím se nám v uplynulých létech
dařilo opravit mnohé kostely, které jsou významnými dominantami a kulturním
bohatstvím Moravskoslezského kraje. Na některých místech bylo potřeba postavit
kostely nové včetně pastoračních prostor. Nově bylo zbudováno poutní místo
Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor, které bylo rozhodnutím představitelů
minulého režimu zcela srovnáno se zemí.
Majetkové narovnání
Cílem majetkového narovnání není hromadit bohatství, ale umožnit církvím
stát se znovu nezávislými na státním rozpočtu. Tuto nezávislost má zajistit
jednak vrácení části zabaveného majetku a jednak vyplacení fi nanční náhrady
za majetek, který vydat nelze. Současně s tím bude během sedmnácti let postupně
až k nule snižován státní příspěvek na platy zaměstnanců. Všechny zaměstnance
tak musíme být schopni postupně fi nancovat ze svých zdrojů. Už to samo pro
naši diecézi znamená velký závazek, protože při současném počtu zaměstnanců
(kněží i laiků), kterých má naše diecéze 358, se jedná o mzdové náklady v roční
výši 100 milionů Kč. A to jsou dosavadní platy o 30% pod průměrnou výší
mzdy v naší zemi. Navíc je mnoho činností vykonáváno jako dobrovolnická
práce. Zmínil bych kostelnickou činnost, službu varhaníků ve farnostech, starost
o čistotu a výzdobu našich kostelů. Všem, kteří v církvi obětavě slouží, chci také
poděkovat.
Jako biskup diecéze se musím zodpovědně ptát, nakolik je reálné, že naše
diecéze zvládne samofi nancování v budoucích letech. Ekonomické analýzy
ukazují, že by to reálné být mohlo při splnění několika podmínek.
Navracení majetku
První podmínkou bude moudré a efektivní hospodaření s navráceným
majetkem. V celé diecézi jsme jménem biskupství a farností podali celkem
346 výzev k vydání majetku a v nich jsme požádali o vydání zhruba 22 tisíc hektarů
lesních pozemků a 3,5 tisíce hektarů zemědělských pozemků. Stát s vydáváním
nijak nespěchá. Do začátku března 2014 byly uzavřeny dohody o vydání majetku
na 580 hektarů, což nejsou ani 3%. Doufáme, že k vydání většiny majetku skutečně
dojde. Vybudovat na tomto majetku znovu fungující hospodářství, které bude
pro diecézi trvalým zdrojem příjmu, určitě snadné nebude. Mám naději, že naše
hospodaření v lesích přinese práci v regionu Beskyd i Jeseníků mnoha místním
živnostníkům, kteří jsou dnes nuceni pracovat za nedůstojných podmínek pro
velké lesnické fi rmy.
Společné hospodaření
Druhou podmínkou je, aby celá diecéze ještě více žila jako jedno společenství
– jedna rodina, ve které existuje vzájemná starost jeden o druhého a kde slabší
jsou podporováni silnějšími. Proto jsem už nyní rozhodl o tom, že bude existovat
společná správa lesních majetků všech farností v celé diecézi, kterou bude
zajišťovat biskupství. Farnosti samy budou formou pronájmu hospodařit se
zemědělskými pozemky a 30% ze zisku z pronajatých zemědělských pozemků
budou odvádět do společného fondu diecéze. V některých případech se budou
farnosti příspěvkem podílet na platech svých pastoračních asistentů. Je důležité,
aby jednotlivé farnosti vnímaly odpovědnost za celek a nesledovaly jen vlastní
zájem a vlastní prospěch.
Využití fi nanční náhrady
Třetí podmínkou je zhodnocení finanční náhrady, kterou dostaneme
za nevydaný majetek. V případě naší diecéze se jedná ročně o částku 156 milionů
korun. Tyto prostředky nám vedle vráceného majetku mají pomoci vytvořit další
zdroj pro samofi nancování diecéze v budoucnu. Víme, že je nemůžeme spotřebovat,
ale naopak investovat tak, aby vytvořily další zdroj příjmu pro pokrytí fi nančních
nákladů církve v naší diecézi. Proto bude nutné rozložit tyto fi nanční prostředky
do více druhů investic, jako jsou například konzervativní fi nanční investice, státní
dluhopisy nebo investice do majetku. Část prostředků investujeme do akutních
potřeb, jako například zateplení budovy Biskupského gymnázia nebo částečné
fi nancování spoluúčasti na projektu obnovy a zpřístupnění katedrály Božského
Spasitele. Musíme však opravdu mít na paměti, že se jedná o jednotlivé investice,
které jsou neodkladné a nemohou odvést významná procenta z toho, co má sloužit
k životu v následujících desetiletích. Výnos z investovaných prostředků musí sloužit
k podpoře pastoračních a sociálních aktivit církve na území diecéze. Už nyní –
například díky fi nanční náhradě – začínáme fi nancovat projekt tréninkových
prostor pro startovací byty určené pro lidi azylových domů v jejich přechodu
k běžnému bydlení. O jak velké prostředky investované v sociálních službách
půjde, bude záviset na schopnosti hospodaření, vlastní skromnosti a v jistě
i na obětavých lidech, kteří přijmou tento náročný způsob služby.
Spoluúčast věřících
V neposlední řadě nutnou podmínkou k tomu, aby naše diecéze zvládla
situaci fi nančního osamostatnění, je trvalá spoluúčast věřících na fi nancování
provozu církve. Opakovaně slyšíme, že církev teď bude bohatá, což některé
logicky může vést k myšlence, že už není nutné svým darem církev podporovat.
Opak je pravdou. Bez sbírek a darů věřících, bez sponzorů by naše farnosti nebyly
nadále schopny fungovat. Jsem vděčný Vám všem, kteří svým příspěvkem činnost
církve podporujete. Ročně se při kostelních sbírkách a na darech v diecézi vybere
105 mil. korun, což je velmi významná částka. Celkový současný provoz farností
a biskupství po odečtení mzdových nákladů činí částku 183 mil. korun. Tato
částka je částečně kryta dotacemi z dotačních programů obcí, krajů, ministerstev
i Evropské unie, proto je samozřejmé, že o ně i nadále budeme žádat.
Z porovnání těchto údajů, jež známe z analýzy předchozích let života naší
diecéze, si můžete učinit jasnější obraz, že období, do kterého majetkovým
narovnáním vstupujeme, bude pro život naší diecéze i celé církve v naší vlasti
náročné. Ale vidím to jako novou příležitost. O situaci církve v naší zemi jsme
spolu s ostatními biskupy naší země informovali Svatého otce Františka při
návštěvě Ad limina. Papež nám při této příležitosti řekl, že, „na poli ekonomiky
je nutné vyvinout takový systém, který by každé církevní instituci zaručil základní
prostředky a svobodu k pastorační činnosti, přičemž by dbal na to, že materiální
prostředky jsou určeny výlučně k duchovnímu poslání církve. Je zapotřebí pozorné
bdělosti, aby církevní majetek byl spravován uvážlivě a transparentně, aby byl
chráněn a zachován, a to také za pomoci důvěryhodných a kompetentních laiků.“
Nejsou na místě úvahy o bohatství, ale naopak o skromnosti, o odpovědnosti
i za budoucí službu církve v našem regionu. K této odpovědnosti patří vidět
a vnímat výzvy, které před námi stojí. I takto musíme chápat prostředky
– duchovní, personální i materiální, kterých se nám k tomu dostává. Kéž nás
tato etapa života diecéze vzájemně posílí, upevní naší jednotu a umožní přinášet
dobré plody naší služby společnosti.
Prosím Vás o modlitbu a angažovaný křesťanský život. Ze srdce žehnám.
Váš biskup František Václav Lobkowicz
