Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde – byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých – jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“
(Mt, 5-7)
Pojď se mnou,
jako jsi šel s učedníky do Emauz. Putovali smutně po cestě, která vedla od kříže, potkali tě a nepoznali.
Tvá slova jim dodala mysli. Poznali tě, kdy jsi jim lámal chléb.
Připomeň mi to ve chvílích, kdy jsem smutný a už nemohu dál.
Připomeň mi, že žiješ, a dej, abych šel s tebou dále – po tvé cestě.
Nepřišel jsi na svět proto,
aby se ti sloužilo a klanělo.
Ty jsi cesta života a hledáš lidi,
kteří by šli za tebou.
Probuď mě, když usínám,
vzbuď ve mně neklid, když tě chválím jen slovy.
Až jitro nastalo, den třetí.
Tu městem ještě spícím letí
vichrná zvěst: je prázdný hrob!
Marně se pyšní hrůze brání,
procítají v nich znenadání
proroctví písem z dávných dob.
Den třetí… – Synu můj, ó Králi!
Synáčku, vzešlý z lůna skály
tak jako z mého klína kdys!
Vidím tě, mám! Jsi u mne, tady,
na dosah dlaně, krásný, mladý!
Živoucí jas tvůj každý rys.
Ó blažení, kdo v tebe věří!
Teď nedbaje už stěn a dveří,
budeš k nim vcházet, host a Pán
a v rozžhavená srdce jejich
se vlévati ne po krůpějích,
ale jak déšť, jak oceán.
Mnozí ho spatří, mnozí tuší
a mnoho vyvolených duší
až hmatá světlo jeho stop.
A přátelé i nepřátelé
šeptají kradmo, rozechvěle:
On vstal! On vstal! Je prázdný hrob!
(Popelka nazaretská, Václav Renč – úryvek)
