ADVENT

V našem životě stále prožíváme dobu očekávání, přípravy, dobu příchodu – advent. Jsme „lidem, který žije a putuje v temnotách“. Nenávist, zášť, chudoba, nespravedlnost, násilí a nemoci ohrožují život a pokoj na této zemi. Každý z nás nějak zažívá nepokoj, uspěchanost, nebo opuštěnost, všednost a nudu jako svůj trpký osud. Proto s touhou očekáváme definitivní příchod našeho Zachránce – Ježíše Krista.
+
Bože, stvořil jsi nás pro sebe, neklidné je naše srdce, dokud nespočine v tobě!
(Sv. Augustin)

Dokonalé a nepomíjející štěstí v pozemském životě nenajdeme, neboť žádná pozemská hodnota není nekonečná. Avšak člověk touží po dobru stále větším, tužba pronásleduje tužbu – chce prostě hodnoty neomezené. Jedinou takovou neomezenou hodnotou je Bůh, ke kterému nám otevřel cestu Ježíš Kristus. Záleží jen na nás, zda budeme stále připraveni na setkání s ním a zda se po této cestě vydáme.

Poselství adventu  lze shrnout do několika slov:

Přijde, přišel, přichází –  Bůh, který nás miluje.

PŘIJDE

Spasitel a zachránce lidí, Ježíš Kristus, se na konci časů definitivně zjeví „ke spáse těm, kdo ho očekávají“ (Žid 9,28). Očekávání budoucnosti pro nás tedy nemusí být zdrojem strachu a úzkosti, ani kdyby nás potkaly sebetěžší okamžiky. Vždyť: „naše budoucnost je v Božích rukou!“ (srv. Žl 31,6).

PŘIŠEL

Kristus na svět již přišel. Sdílel náš život a zvěstoval, že člověk může být zrozen k naplněnému životu bez konce. Smrtí na kříži a zmrtvýchvstáním nám k němu otevřel cestu. „On, ačkoliv bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby“ (2 Kor 8,9).

PŘICHÁZÍ

Kristus přichází i do našich životů. Můžeme se s ním setkávat již nyní. Skrze víru, modlitbu, četbu Bible, život ve společenství církve a skrze svátosti. Můžeme od něj čerpat inspiraci a sílu pro náš život. V každém člověku mu navíc můžeme i sloužit (srv. Mt 25,40n). „Já jsem s vámi po všechny dny…“ (Mt 28,20).

Jak jen…

Jak jen toužím, abys prožil advent.

Jak jen toužím u tebe bydlet,

Žít důvěrně s tebou

a sdílet všechna tvá břemena.

Vždyť ti jdu vstříc

ve všech tvých přáních.

A přece jsem ti ještě nikdy

nesměl žádné splnit.

Já, tvůj Bůh.

Jak jen toužím, abys prožil advent.

Jak jen toužím znovu se zrodit

ve tvém městě, tvé ulici,

ve tvém domě a ve tvém srdci.

Vždyť ti jdu vstříc od věčnosti k věčnosti.

Ale hledám jen tebe.

Já, tvůj Bůh.

DEJ BOHU I SOBĚ JEŠTĚ ŠANCI!

Je krásné, že existuješ. Svět by byl ochuzen, kdybys tu právě ty nebyl(a). Zdobíš tento svět. Máš právo na život, na pocity, na radosti, úspěchy i porážky.

Nejsi méně cennější proto, že se ti nepodařilo dosáhnout všeho, co od tebe ostatní očekávali, nebo proto, že ostatní tvoji cestu nechápou. Důležité je, abys naslouchal svému svědomí, byl bdělý a žil tak, abys na konci života mohl říci: „Žil jsem a tím jsem také druhým umožnil žít.“

Ráda bych ti dodala odvahu hledat Boha, tím spíše, jestli jsi ho ještě nikdy nehledal, nebo jsi o něm už dlouho nechtěl nic vědět, protože jsi získal špatné zkušenosti s jeho pozemským personálem. Dej Bohu i sobě ještě jednou šanci! …

„Bůh potřebuje tebe i mne!“

(Podle knihy Skateboard Boží od Terezy Zukic)

Každému z nás se už určitě stalo, že jsme se chtěli pustit do nějaké práce, ale nevěděli jsme jak na to. Mnohdy jsme to pak vzdali. Totéž platí i o práci na svém životě, na své svatosti. Mnozí lidé myšlenku na svatost odeženou: „Svatost přece není pro nás – obyčejné lidi“. Papež Jan XXIII. ale říká: „Člověk se může stát svatým jak s papežskou berlou, tak s koštětem v ruce.“

Své rady, jak být křesťanem ve všedním životě, shrnul v desetibodovém programu pod názvem „Desatero pokoje“. Byla to spiritualita přizpůsobená všednímu dni. Každý bod lze žít buď jeden den, či jeden týden… Začít je možno kdykoliv. Ulehčením pro každého může být myšlenka, že se nemá zabývat budoucností, ale že zvolený bod programu bude žít „jen pro dnešek“!

Jen pro dnešek

SE BUDU SNAŽIT PROŽÍT DEN, ANIŽ BYCH CHTĚL

VYŘEŠIT PROBLÉM CELÉHO SVÉHO ŽIVOTA

Co všechno na mě dnes čeká! Často musím řešit mnoho problémů – narůstají přede mnou jako nedostupná hora, klesám na mysli – to nedokážu!

Před svými problémy dnes nebudu uhýbat, nebudu klesat na mysli, budu jim ale hledět do očí. Předám sebe i se svými problémy Bohu, uvědomím si: dnes se o mne stará On. Jde se mnou přes hory a doly, výšiny i hlubiny.

Stačí vždy jen krátká modlitba, občasné zamyšlení. Také ranní a večerní modlitba.

Jen pro dnešek

VĚNUJI ALESPOŇ DESET MINUT DOBRÉ ČETBĚ

Dobrá četba je pro život duše stejně důležitá a nutná jako dobrá výživa pro život těla. „Čtěte málo ale dobře!“

Jen pro dnešek

NEBUDU NIKOHO KRITIZOVAT A NAPRAVOVAT

Jsem především zodpovědný sám za sebe, ne za druhé. Měl bych tedy především sám na sobě vidět všechno dobré i zlé. A měl bych se, pokud možno, vidět tak, jak mě vidí Bůh. On je můj Pán. On má o mém životě největší přehled. Jemu záleží jak na mě, tak ale i na lidech v mém okolí. Až před Ním stanu ve smrti, bude Jeho pohled obrácen pouze na mne. Tehdy se mi otevřou oči a uvidím, na čem vskutku záleželo.

Nyní je tedy pro mě důležité Kristovo slovo: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra a trám ve svém oku nepozoruješ?“ Jen pro dnešek chci tedy korigovat pouze sám sebe.

Jen pro dnešek

BUDU ŽÍT Z JISTOTY, ŽE JSEM STVOŘEN PRO

ŠTĚSTÍ, JAK NA ONOM, TAK I NA TOMTO SVĚTĚ

Jsme Boží synové a dcery, ale naše oči pro Boha osleply, naše uši pro jeho slovo ohluchly, ztrácíme božský cíl a běžíme výhradně za lidskými cíly. V uších nám přestává znít Boží volání a posloucháme raději ruch světa. Jsme pyšní na to co jsme a co chceme. Přehlížíme Ježíše, který je obraz Otce a bratr člověka.

Naše zacpané uši ale musíme pročistit, abychom slyšeli k čemu jsme povoláni, odvalit kámen z našich srdcí, abychom poznali k čemu nás Bůh stvořil.

Jen pro dnešek

CHCI POZNÁVAT PLÁN, KTERÝ SE MNOU MÁ BŮH

Nemusím se štvát ani váhat. Bůh zná mé kroky a jejich rychlost, zná mé možnosti. Půjde se mnou za předpokladu, že se vydám po jeho cestách a že ve svých plánech ponechám místo na jeho dobré záměry.

Jen pro dnešek

NEBUDU MÍT STRACH

Nebudu mít strach radovat se ze všeho co je krásné a budu  věřit v dobrotu. Nebudu mít strach před tím, co mě jednou může potkat. Vždyť tolikrát je v Písmu připomínáno:“Neboj se, jsem s Tebou, držím Tě za ruku.“ Naše často „podzimní nálada“, by se tak měla měnit v náladu spíše adventní. Strach a hrůza by se měly měnit  v očekávání krásného, co nám Pán přislíbil.

Jen pro dnešek

SE PŘIZPUSOBÍM OKOLNOSTEM, ANIŽ BYCH

CHTĚL OKOLNOSTI PŘIZPŮSOBIT MÝM PŘÁNÍM

Mnohý člověk je jako dubnové počasí: náladový, nestálý, nevyrovnaný… Domnívám-li se, že lidé se mi musí přizpůsobit, promeškám cenné hodnoty pro svůj život. Něco velmi důležitého mi může být darováno právě v lidech, kteří jsou mi málo sympatičtí. Učiním-li se mírou věcí, ošidím svůj život. Ten je mnohotvárnější a pestřejší, než jsem ochoten uznat. Právě v setkávání s ostatními, ve výměně a střetu názorů a situací, přijdu na stopu životu.

Jen pro dnešek

CHCI KONAT DOBRO

Konání dobra vyvěrá z Boží dobroty. Nemusím konat nemožné, mohu činit jen to, co je v mých lidských silách. Jeho dobrota totiž chce působit skrze mne. Vykonám pouze to, co je možné, a vše ostatní ponechám Bohu. Vždyť je to Bůh, kdo dobro dává  a působí.

Jen pro dnešek

VYKONÁM DOBRÝ SKUTEK

A NEBUDU O TOM NIKOMU VYPRAVOVAT

Je „ztělesněná dobrota“, slýcháme o někom.  A lidé se pak ptají: „Proč?“ Co je to za cesty, po nichž chodí?

Jak mohu také já žít tak, aby skrze mě přibylo v mém okolí trochu dobra?

Jen pro dnešek

CHCI KONAT BOŽÍ VŮLI

Ve všedním životě se vždy najde něco, co mi připravuje více starostí – nějaký nevyřešený problém, který přede mnou narůstá a skličuje mě. Proto si určím pořadí věcí, které je nutné vyřídit a předně vykonám něco konkrétního, do čeho se mi vůbec nechce, co již dlouho odkládám. Když se k tomu nakonec odhodlám, jistě poznám, že mi najednou zbývá více času na vše ostatní a jak mi je lehce.

Vždycky smím důvěřovat, že Bůh mi chce pomoci, stojí při mně a ukazuje mi cestu z každé životní situace.

Jen pro dnešek

CHCI VĚŘIT V BOŽÍ PROZŘETELNOST

Bůh o mně ví a stará se o mne tak, jakoby mimo mne nebylo nikoho na světě (i kdyby okolnosti nasvědčovaly o pravém opaku).  Bůh si mě váží, cení mě jako drahocenný šperk a miluje mne jako svou milovanou dceru nebo syna.

Každý „dnešní den“ se může stávat dveřmi,

v nichž stojí Pán.  On totiž přichází

naproti těm, kdo žijí právě

v tomto a v každém

přítomném

okamžiku.