Jedna rodina žila šťastně a spokojeně v domku na kraji města. Ale jednou v noci vypukl v kuchyni požár.
Když se plameny začaly šířit po celém domku, rodiče s dětmi utekli ven. Venku zjistili, že schází ten nejmenší – pětiletý chlapec. Při útěku se lekl plamenů a štiplavého kouře, obrátil se a dal se po schodech nahoru.
Co teď? Rodiče se po sobě zoufale podívali. Dvě sestřičky se rozplakaly. Do hořícího pekla se už nedalo vrátit… A hasiči pořád nikde.
Tu se otevřelo okénko na půdě a ozval se zoufalý křik: „Tati, tati!“
Otec přiběhl k domu a zakřičel:“Skoč!“
Chlapec pod sebou viděl jen oheň, ale slyšel hlas, a tak odpověděl: „Tati, já tě nevidím…“
„Ale já tě vidím. Neboj se, skoč!“ zakřičel otec.
Chlapec skočil a už byl živý a zdravý v náručí svého otce, který ho chytil v letu.
Boha nevidíš. Ale on vidí tebe. Skoč!
