Otec zůstal se svým tříletým synem Jakubem sám doma.
Jakub si všimnul, že jeho otec jí v obývacím pokoji kukuřičné lupínky a říká si: „Tatínek je má moc rád s mlékem. Přinesu mu sklenici mléka.“
Pevně rozhodnutý Jakub jde do kuchyně. Popadne židli a táhne ji od stolu ke kuchyňské lince. Na podlaze zůstávají po nohách židle čtyři rýhy.
Jakub vyleze na židli, z ní na kuchyňskou linku, aby si mohl otevřít jednu skříňku. Prásk! Narazí do vedlejších dvířek, ale nevzdává se. Otevře tu pravou skříňku a natahuje se po sklenici. Nechtíc při tom shodí dvě vedlejší sklenice na zem. Všude je hromada skla. Ale Jakubovi to nevadí. Myslí jen na to, že chce tatínkovi podat mléka.
Otec to všechno sleduje a přemýšlí, jestli má zakročit a zachránit zbytek kuchyně. Rozhodne se ještě chvíli počkat. Jakub sleze ze židle a mezi rozbitým sklem zamíří k ledničce.
Celou silou zatáhne za dvířka a ty se doširoka rozletí – a samozřejmě tak zůstanou. Jakub položí sklenici na zem. Z lednice nevytáhne láhev, ve které je trocha mléka, ale tu plnou. Za chvíli se mu ji podaří otevřít. Mléko rozlévá všude kolem sklenice, ale přece jen naleje nějaké mléko i do sklenice.
Celý zbytek je na zemi. Když všechno vyleje, láhev položí na podlahu, vezme sklenici a volá: „Tatínku, něco pro tebe mám!“ Rozběhne se do obýváku. Cestou zakopne a poleje mlékem všechno před sebou. Mléko je na zemi, na sedačce – a od mléka je i jeho otec.
Jakub se až teď zarazí a podívá se kolem. Vidí rozbité sklenice, všude na podlaze mléko, otevřenou skříňku i lednici – a svého otce, který je od hlavy k patě od mléka. Rozpláče se. Přes slzy se podívá vzhůru na svého otce pohledem, který říká: Co se mnou uděláš?
Jeho tatínek se jen usměje. Nevidí před sebou dítě, které převrátilo dům vzhůru nohama, ale krásného malého chlapce, kterého nade všechno miluje. Vůbec nezáleží na tom, co se stalo.
Jakubův otec natáhne ruce, zdvihne malého chlapce a řekne: „Ty jsi můj syn!“
